Tatobity – V příjemném prostředí Malířovy zahrady se v sobotním podvečeru 5. července uskutečnil vzpomínkový pořad na mistra Jana Husa i malířského odkazu Jana Dědiny. V závěru neformálního pořadu pak farářka Lada Kocourková požehnala novou zvoničku.

Občanské sdružení Dědina z Tatobit chtělo svým pořadem navázat na dávnou tradici, která se v obci dlouho udržovala. V předvečer dne, kdy byl v Kostnici mistr Jan Hus upálen, procházel obcí lampionový průvod a za každým oknem - skryta červeným celofánem - hořela svíčka. Průvodce pořadem Petr Pešek ještě připomněl tehdejší prvorepublikový zápas evangelíků o získání místního katolického kostela sv. Vavřince.

V komorním pořadu nejdříve na duchovní strunu naladila písničkářka Kateřina Matysová a potom se nad etickým odkazem středověkého myslitele zamýšlela farářka Církve československé husitské v Semilech Lada Koucourková.

„Slovo kazatele Jana Husa je stále živé a promlouvá k nám i po mnoha stoletích,“ uvedla farářka a postupně přednesla některé z Husových citátů a myšlenek:
„Duši nezahubí smrt, nýbrž špatný život - Nesnesitelnou se stává zlovůle, je-li chválena – Jsi-li postaven nad lidi pamatuj, že nad tebou je Bůh - Soudíšli-li pomni, že i ty budeš souzen od Boha - Ve větším nebezpečí je ten, kdo soudí, než ten, který je souzen - Největší vládou, je vláda sobě – Nádhera a peníze tě nepřibliží k Bohu, ale co tě činí Bohu rovným, je vědění, kterým Boha vyznáváš.“

V další části svého vystoupení se farářka pokusila představit situaci, kdy v létě roku 1415 odjíždějí z Kostnice domů - po upálení Husa na hranici - církevní hodnostáři. Jak se asi cítili po vykonaném rozsudku nad kacířem. „Proč Hus nakonec neodvolal svá tvrzení a nauky a nepřijal těsně před upálením ani nabízené Zikmundovo odvolání, vždyť mohl žít jako oni a těšit se života, a také teplého léta,“ ptá se Lada Kocourková a pokračuje.

„Podobně jistě uvažuje mnoho lidí i v dnešní době, nebudou rozumět Husovi a jeho oběti. Smrt, kterou dobrovolně podstoupil jim bude připadat zbytečná. To si snad Hus nevážil života? On si svého života velmi vážil. Jeho smrt se ale stala svědectvím o poznané pravdě. Hus poznal, že je Boha třeba poslouchat více než lidi, byť by se jednalo i o nejvyšší církevní hodnostáře a světské vládce. Poznal, že ve všem a vždy je třeba věrně následovat božího syna Ježíše Krista, jednat podle jeho slova, které nás volá k lásce k bližnímu, k milosrdenství, k poctivosti a pokoře. K tomu abychom se zbavili egoismu, závisti a zlé vůle.“

Jan Hus ve svých kázáních odsuzoval mravní úpadek řady hodnostářů, byl zastáncem reforem, ale jen uvnitř církve. Nesnažil se o kritiku sociální nerovnosti, či o jiné změny středověkého státu. Byl hlavně náboženským myslitelem, kazatelem. Katolická církev projevila lítost nad jeho krutou smrtí teprve až koncem minulého tisíciletí.

Další část večera uvedly housle a viola. Hudební ukázka patřila Jaroslavě Petráskové a Jaroslavu Hůže. Potom se Petr Pešek s Evou Kordovou snažili přiblížit osobnost malíře Jana Dědiny a jeho tvorbu právě zaměřenou na Jana Husa. Dědina byl tvůrcem řady oceňovaných studií a kreseb ze života Jana Husa. Staly se také součástí dvou knih, které vyšly v Praze a v Londýně. V té době (až do roku 1908)žil v exilu v Paříži i díky svým Husovým studiím dostal trvalé pozvání do výstavního prestižního Salonu. Kordová a Pešek přitom citovali dobové vzpomínky věhlasných francouzských umělců té doby, jinak osobních přátel Jan Dědiny. Když je na vrcholu tvůrčích sil tak se v roce 1908 rozhoduje k návratu do Čech. Císař nakonec desertérovi svolil…

Na závěr večera si Petr Pešek nechal překvapení a pozval přítomné opodál do parku k malé sloupové zvonicče, která byla usazena jen pár hodin před vzpomínkovým pořadem. Farářka Lada Kocourková novotou zářící zvoničku a její malý zvoneček po krátkém vystoupení požehnala. Zahrada Jana Dědiny na okraji Tatobit tak dostala další lidský rozměr.