Liberec – V pátek 26. října odpoledne se v rodina, přátelé a veřejnost naposledy rozloučili s dobrým člověkem - hercem Vojtěchem Ronem. Poslední rozloučení se zesnulým se uskutečnilo v barokním kostele Nalezení sv. Kříže na Malém náměstí v Liberci. Dlouholetý herec Divadla F. X. Šaldy v Liberci zemřel tiše ve věku nedožitých 77 let.

     Ostatky umělce byly vystaveny v chrámu Páně už hodinu před mší. Mahagonová rakev stála na katafalku před kněžištěm osvícena sedmi svícemi. Nesla velkou bílou kytici se stuhami Milému dědečkovi… Lidé postupně přicházeli a tiše u rakve nebo potom v lavicích o Vojtěchu Ronovi rozjímali. Hlavně přicházeli jeho kolegové ze všech hereckých generací, květiny položil i primátor Liberce Jiří Kittner. br>
     Pár minut před 15 hodinou se postorem barokního chrámu rozezněly varhany a když se na kůru připojil velký pěvecký sbor, mohlo poslední rozloučení se zesnulým začít. Scházel jen velebný hlas zvonů, kostel o ně přišel hned dvakrát. Za dvou světových válek byly rekvírovány.

     Hlavním celebrantem zádušní mše svaté byl páter František Opletal, arciděkan liberecký a duchovní správce kostela. Spolu s ním ještě sloužili P. Antonín Kejdana, Pavel Andrš, kaplan Josef Faltejsek. Otec František přiblížil a ocenil bohatý duchovní Vojtěcha Rona, jeho službu Bohu, za které se mu dostalo ocenění České biskupské konfrence. Připomněl zdravotních komplikací, kterým Vojtěch Ron v závěru svého života čelil. A jak kněz zdůraznil, nikdy přitom neztratil veselou mysl, nadhled a sebeironii.

     Vojtěch Ron se narodil v Turnově roku 1930. Prošel si obdobím ochotnického divadla, studoval na AMU v Praze. Profesionální prkna nejdříve poznal v Mladé Boleslavi. Během divadelního života vytvořil kolem 300 rolí, mezi nimi Salieriho, Falstafa, Karla IV, role v rozhlasových hrách a pásmech, také řadu menších filmových rolí. Nezapomenutelný byl jeho mlynář v Babičce z roku 1971. Léta se zabýval dějinami pašijového a sousedského divadla v horním Pojizeří, zejména Vysocku a Železnobrodsku. Jeho rozhlasová Železnobrodská pašijová hra o umučení páně získala nejvyšší ocenění v celostátní rozhlasové soutěži. Publikoval, přednášel poezii, pomáhal s výukou studentů na Masarykově univerzitě v Brně. Několik posledních let byl omezen amputacemi nohou. Pohyboval se na invalidním vozíku, naučil se ovládat internet a dál rozdával dobrou náladu a nezištné rady.

     Po skončení hodinové zádušní mše arciděkan Opletal rakev s ostatky vykropil. Na poslední cestě z kostela ji potom vyprovodili Ronovi mladší kolegové z divadla. Před odjezdem pohřebního vozu věnoval Cyril Ron, syn zesnulého, páteru Opletalovi velký misál, který patřil Vojtěchu Ronovi a rodině.


(moh)