Kaplička ve Vesci pod Kozákovem stojí uprostřed vesnice nedaleko budovy místní školy. Donedávno každý kolemjdoucí nechápavě kroutil hlavou nad tím, v jak dezolátním stavu se tato historická památka nachází. Místní občané si na tento stav tak nějak navykli, ale turisté, kteří se u rujny zastavovali a okénkem nahlédli dovnitř, odcházeli s divným pocitem v duši.

Až teprve nedávno se všichni dočkali toužebné změny. Kaplička dostala konečně generální opravu nejen vnitřku, ale má i nový vnější kabát. Znovu se začal ozývat i zvon v malé věžičce na kapli. A v sobotu 9. prosince byla kaplička, skoro jako nová,předána veřejnosti.

I když počasí slavnostnímu otevření opravené kapličky vůbec nepřálo, sešlo se na adventním zpívání u vesecké kapličky více jak stovka občanů, kteří si vyslechli připravený program. Zahájili ho Trubači z Českého ráje slavnostní fanfárou Vesecká kaplička, kterou pro tuto příležitost složil vedoucí trubačů Josef Viduna. Potom dívčí sbor Carmina z Turnova pod vedením sbormistryně Grundové zazpíval několik vánočních koled. Přítomné občany pozdravil a opravu kapličky zhodnotil starosta obce Mírové pod Kozákovem Jaroslav Havlíček. Adventní promluvu závěrem provedl farář církve československé husitské Mgr. Oldřich Bezdíček. Pro účastníky bylo zásluhou rodiny Zaplatílkovy a místních žen připraveno i malé občerstvení v jídelně vesecké sokolovny, ale i horký čaj při nevlídném počasí přímo před kapličkou.

Nutno zdůraznit, že největší zásluhu o uskutečnění opravy a veškeré starosti s ní spojené měli právě manželé Zaplatílkovi z Vesce, kteří se i značnou finanční částkou podíleli na této akci. Za jejich pomoc a starost patří jim určitě díky naší veřejnosti.
Stejné poděkování si zaslouží Obecní úřad v Mírové pod Kozákovem, který valnou část nákladů na generální opravu této historické památky financoval.

A co se tedy všechno na vesecké kapličce změnilo nebo vylepšilo.
Byla pořízena nová střešní vazba, nová krytina střechy, zcela renovována malá věžička (zvonička), znovu usazen a na elektrický pohon zprovozněn zdejší zvon. Byla opravena vnější i vnitřní omítka, pískovcové kvádry byly zrestaurovány. Byla pořízena nová okna (vitráž) a dveře. Zrestaurování maleb na zdi a oltářní obraz Anděla Strážce pořídil pan Daniel Bucek ze Semil. Jinak byl oltář zdarma opraven a pozlacen a na čelní venkovní stěně umístěna pískovcová Madonka. V kapličce provedena elektroinstalace a zaveden sem elektrický proud k osvětlení interiéru a k pohonu zvonu.

Povězme si nyní něco o historii této starobylé památky v osadě Vesec pod Kozákovem.
Jak uvádí místní kronika: vesecká kaplička byla postavena zásluhou zbožných občanů někdy na konci 80. let předminulého 19. století. Stojí tedy ve Vesci už nejméně 116 až 120 roků. Obraz Anděla Strážce, kterému byla kaplička zasvěcena, byl pořízen osadníky veseckými v roce 1890 a sloužíval jako oltář. Tenkrát byl zakoupen za 600 korun.

V kapličce bývala sloužena zejména poutní nebo i posvícenská mše, kdy sem docházívalo procesí z Kostelních Louček. Staří pamětníci říkají, že se přímo v kapličce konalo i několik svatebních obřadů. S jistotou je doloženo, že zde uzavřeli církevní sňatek manželé Anna a Stanislav Maryškovi z Vesce čp.24, a to v roce 1921.

Vzácný originál olejového obrazu Anděla Strážce zhruba před 25 léty náhle tajemně zmizel. Z kapličky jej vyřízl a odnesl neznámý zloděj, který jej možná dobře zpeněžil. Pachatel se nikdy nevypátral, možná se po něm tehdy ani nepátralo. Nejen vnitřek kapličky, ale celá stavba začala potom dost rychle chátrat, zvláště když se stala doménou různých dobrodruhů a nezbedníků, kteří tu prováděli své nekalé rejdy.

Nutno dodat, že na kapličce byla po celou dobu její existence také malá nástřešní zvonička se zvonem, tedy zvonice. Kronika vypráví, že původní vesecký zvonek býval zavěšen pouze na mohutném kaštanu, který rostl v místech někde před pozdější kapličkou. Zvoníkem tehdy býval Josef Trakal (nar. 1844) z čp. 13 (naproti kapličce) a předtím ještě zvonívali i jeho rodiče. Proto se tady také přezdívalo "u Trakalů zvonických."

...V novější době byla funkcí zvoníka pověřena paní Aloisie Hušková z čp. 10. Poslední dobou, nežli se zvon ve Vesci nadobro odmlčel, zvonívalo se tady už jen při úmrtí místních občanů, tzv. umíráček. Dříve se ale pravidelně vždycky ve 12 hodin odzvánělo poledne a každý navečer také klekání (modlení).
Při úmrtí se první den odzvonila smrt (zmíněný umíráček) a potom každý den až do pohřbu se po poledním zvonění vyzváněla hrana. V den pohřbu se zvonilo tak dlouho, pokud se pohřební průvod nedostal od domu smutku až na místní hřbitov.
Zvonu se někdy užívalo i k dalším účelům. Zvonilo se při poutních nebo posvícenských bohoslužbách, na které zvonek sezváněl věřící, ale poskytoval službu i vyhlašováním poplachu při požárech a při živelních pohromách. Za války měl ohlašovat i nebezpečí leteckého útoku. Mezi málo známé použití zvonu patřil starodávný zvyk, že se zvonívalo proti blížícímu se krupobití a proti hromobití.

Vesecký zvon na kapličce jsme mohli slyšet naposledy v roce 1970. Od té doby mlčel, zvonit se přestalo, protože hrozilo nebezpečí spadnutí zvonu, když trámoví, kde byl zavěšen, notně zchátralo. Nakonec byl sejmut a uložen, aby nedošlo k nenadálému neštěstí, když různí nenechavci vlézali do kapličky a prováděli tady své rejdy. A tak kaplička dále chátrala. Vnitřní vybavení bylo poničeno, okna vytlučena, dveře rozlámány. Střechou dovnitř zatékalo,vazba i celá věžička (zvonička) ztrouchnivěly, stěny pokryla plíseň...

Tolik tedy z vesecké kroniky k historii kapličky ve Vesci, která už není strašákem, ale ozdobou v obci.

František Mlejnek