LIBUŇ – Slavnostní bohoslužbu o první adventní neděli v kostele sv. Martina v Libuni doprovázel na varhany Jan Mazánek. Seděl u nástroje v teplém kožichu a přes brýle stačil sledovat noty a texty písní a ještě dole pod kůrem obřad kněze Františka Kocmana. Pětaosmdesátník Mazánek je jeden z posledních varhaníků v širokém okolí.

     „S panem farářem Kocmanem jezdím i do dalších kostelů v okolí,“ říká potichu, aby nerušil probíhající mši. A během přestávky, kdy si nalistoval v kancionálu další píseň ještě upřesňuje, že střídavě hraje také na kůru v Mladějově a doma v Újezdu pod Troskami. „Do Újezda se s panem farářem vracíme ihned po této bohoslužbě na další mši.“

     Na omluvu ukazuje, že některé rejstříky varhan jdou obtížně, basy úplně schází. Naznačil, že by nástroj potřeboval určitě velkou opravu. A dál obracel stránky ve zpěvníku a doprovázel pátera Kocmana.

     Farář věřícím připomněl, že první prosincovou neděli vlastně začíná nový církevní rok. Potom přidal črty ze života sv. Františka Xaverského, patrona misionářů a mořeplavců. Jeho život si věřící připomínají právě 3. prosince. Původem španělský profesor filozofie, apoštol Ježíše Krista, pomáhal při zakládání jezuitského řádu. Na kněze je vysvěcen v 31ti letech roku 1537. Potom se odebral na zámořské misie.

     Po skončení promluvy věřící opět zpívají. Varhaník hraje a zpívá. Postupně se na Jana Mazánka dovídám, že byl vlastně samoukem. Rodiče měli v Újezdu hospodářství, a tak musel doma pomáhat. Až později pracoval na těžbě písku v nedaleké pískovně v Hrdoňovicích. Na varhany hrával už jeho otec František, a ten byl také synovi prvním učitelem. Jako hudebník hrával i na klarinet. Na chrámové varhany se poprvé představil jako osmnáctiletý v kostele sv. Josefa na Hrubé Skále.

      „Tam hrála nějaká paní Šimůnková. Vím, že měli pivovar. S ní jsme se třídali, “ vzpomněl si Jan Mazánek. Pravidelně začal na varhany hrávat až po druhé světové válce. V současnosti je skutečně jedním z nejstarších varhaníků v Českém ráji.