„Můžeme jen tolik, kolik víme“ (Francis Bacon; *1561 - †1626)

Přiznám se, že jsem s velkým zájmem znovu a znovu pročítal jeden z prázdninových sloupků www.rajnet.cz. Paní redaktorka zde z mého pohledu stručně, leč velmi jasně komentovala další z pravdivých obrazů skutečnosti našich dnů. Mj. v mé hlavě utkvělo i spojení (parafrázováno): „ … zájemce lze odmítnout z důvodu nízké, či vysoké kvalifikace.“

Chápu, proč lze odmítnout člověka z důvodu nízké kvalifikace, i když také tato fráze mému vnímání přijde v našem aktuálním prostředí jako jistý výsměch. Mnohdy přece stačí vhodná „výjimka“ … a vše je pak již v pořádku.

Odmítnout člověka z důvodu tzv. vysoké kvalifikace považuji minimálně za zajímavé. Metaforicky - jak by byl asi vnímán pracovník, který odmítne pracovní pozici s platem 15.000 Kč se slovy, že stejně potřebuje k životu jen svých dosavadních 10.000 Kč a nadbytek by neutratil – a tak radši zůstane kde je? Směšné? Absurdní? Či realistické? Zaměstnavatelé se ale v drtivé většině případů podobným způsobem chovají.

Leč děje se – a v našich „rozvojových“ příhraničních poměrech, kde vládne nelítostný boj o téměř každou volnou pracovní pozici, poměrně často. Ale nepředbíhejme.

V  médiích dneška se jako zklínadlo skloňují vznešené termíny vzdělávání, vzdělání, celoživotní učení, znalostní ekonomika, zvyšování kvalifikace aj. aj. Některým lidem jsou známy i rozličné programy se vzděláváním a vzděláním těsně související – např. Lisabonský program, či Memorandum o celoživotním učení.

Rozhlasovými vlnami se v těchto dnech mj. prohání i „údernická reklama“ o uvědomělé prodavačce, která si i ve vyšším věku věří a po zaměstnání statečně studuje managerský kurz. Vzdělání chtivou paní prodavačku následně střídá ještě uvědomělejší podnikatel (kde ho najdu?) myslící v dlouhodobějším kontextu, který plně chápe nutnost celoživotního učení – zvláště v případě zaměstnanců vyššího věku (tzv. strategie celoživotního učení v organizaci)

. Nevím, z jakého propagandistického pramene čerpají autoři výše uvedeného svůj pedagogicko-sociální optimismus. Troufám si ale tvrdit, že dokáži přesně říci, jak by se s velkou pravděpodobností mohly ubírat skutečné navazující příběhy výše uvedených aktérů v naší oblasti. Pramenem poznání je mi osobní několikaletá zkušenost a souběžné zkušenosti mých přátel, nejen ze studií.

Paní prodavačka by poměrně brzo zacvičovala, ač by si to možná ani zprvu neuvědomovala, svoji nástupkyni. Pokud by ve studiu – i přes házení pomyslných klacků pod nohy (tzv. bariéry prostředí a kultury) – vytrvala, byla by stejně časem označena jako nežádoucí, zvláště pokud by bylo reálné, že po úspěšném absolutoriu bude “chytřejší než šéf“. Je dále velmi pravděpodobné, že by vydržela ve své stávající pozici maximálně do ukončení studia, poté by „dobrovolně“ ukončila stávající pracovní poměr.

S vírou v lepší zítřky a čerstvým certifikátem v kapse by se bývalá paní prodavačka vydala na pouť za svým novým zaměstnavatelem. Selský rozum říká, že by její šance měly být samozřejmě vyšší. Dle zaměření studia přece získala vyšší kvalifikaci ve svém oboru, či nově stejnou nebo vyšší kvalifikaci v jiném oboru. Neberme ještě paní prodavačce iluze. Sama časem přijde na to, že vše je jinak, zvláště, pokud se rozhodne pokračovat v dalším navazujícím studiu. Nakonec pochopí, že vynaložila často nemalé osobní finanční prostředky a cenný čas vlastně k ničemu – v Českém ráji určitě.

Pravda bude ale ještě děsivější. Někteří oslovení potencionální zaměstnavatelé ji budou ve svých odpovědích na její CV označovat i přívlastky – neperspektivní, líná studentka, studující flákačka, nafoukaná aj. aj. Paní nakonec prokleje jakoukoli myšlenku o vzdělávání, následně svůj nový certifikát zapře – aby vůbec přežila - a pokorně se vrátí zpět za pult, sežene-li ještě nějaký.

Utopie, či bláznivá fantazie? Ne, dlouhodobější reálná skutečnost z naší doby a z naší oblasti - a z ní vyplývající navazující důrazné varování. Čerpáno mj. z vlastní zkušenosti a ze zkušeností přátel a spolužáků žijících v oblasti Českého ráje.

Sám jsem se rozhodl v roce 2002 pro tzv. náhradní školní vzdělávání, které umožňujec dospělému účastníku získat takový druh a stupeň vzdělání, které se běžně nabývá v mládí v průběhu počátečního cyklu vzdělávání.

Vzhledem k citelné absenci nabídky VŠ v naší oblasti nezbývalo, než se vydat za svou školou až do hlavního města. Po náročné přípravě na přijímací zkoušky a přijetí ke studiu následovaly tři roky náročného kombinovaného studia. Tato léta byla pro mou osobu jistou alfou a omegou, na oltář vzdělávání byly položeny značné oběti – finanční, časové, psychické, sociální, tisíce km za volantem... Docela mě pobavila poznámka jedné z kolegyň, která kdys mj. prohlásila, že: „nejen já, ale celá rodina má zkouškové období“.

Souhlasně přitakávám. Vše však bylo činěno s vírou ve zdravý rozum této společnosti. Zcela jistě jsme v té době byli uneseni vírou v proklamovanou sílu vzdělání - podobně jako např. zmiňovaná paní prodavačka z rozhlasové upoutávky. Naše vystřízlivění už ale přišlo. Po dokončení studií bakalářského programu měl člověk nakonec velké problémy získat případné uplatnění i v oboru, ve kterém předtím téměř 20 let velmi úspěšně působil.

Uskutečnil jsem i následující pokus. Ve třech případech jsem do životopisu uvedl JEN údaje o SŠ vzdělání a následné dlouholeté praxi. Personální útvar obou firem reagoval téměř okamžitě. Nástup je žádoucí ihned. Při vyplňování dotazníků přímo v závodě jsem následně vědomě dolnil TÉŽ info o absolvování bakalářského stupně. A bylo náhle po předchozím zájmu a další možné spolupráci. Zájem vystřídaly výmluvy, atd, atd… Titul (ač teprve ten nejnižší) se proměnil v těžký kámen. Důvod – prý vysoká kvalifikace. „ … a Vy ještě pokračujete v magisterském studijním programu?“ Problém – zjednodušeně - opět prý zvyšování kvalifikace/vzdělání.

Opakuji své místní varování – zvláště pro vysokoškolské studenty studující při zaměstnání. Pracovní trh v Českém ráji a Vaše vysokoškolské vzdělání budou následně jen těžce slučitelné. Se změnou dosaženého stupně vzdělání bude třeba velmi vážně počítat i se změnou bydliště a odchodem do „civilizovanějších“ oblastí ČR. Jinak se vystavujete velmi reálné nedobrovolné možnosti na dočasný pravidelný měsíční příjem z ÚP.

Copak si nikdo neuvědomuje navazující skutečnosti? Např. kolik kvalitních lidí nám i z těchto důvodů následně přechází na rozvinutý pracovní trh jiných zemí? Není to škoda? Já osobně to vnímám jako maxi plýtvání národním bohatstvím.

Náš šedý průměr zkrátka nemá rád vybočení a tvrdě je potírá. Bohužel si neuvědomuje, že hlavním hybatelem společnosti byla vždy hlavně tzv. elita – tedy individualisté, kteří dokázali vystoupit z davu.

„Problém s nedostatkem vysokoškolsky vzdělaných lidí, hlavně v Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji, pociťuje i ministerstvo školství“.(MF.Dnes ze 21.1.2006)

Náš kraj sice svými oficiálními ústy volá po vysokoškolsky vzdělaných obyvatelích, ale skutečná praxe je značně odlišná (podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel v populaci – Liberecký kraj 7,8%; Praha 26,7%; ČR 12,3%; země EU kolem 30% a více). Pro tyto kvalitní lidi v našem regionu prostě není kvalitní práce.

Jistou nevelkou šanci na uplatnění zde mají absolventi technických oborů, ostatním nezbývá, než hledat později uplatnění v „kvalitnějších krajích“. Vzdělaní lidé tak následně odchází - hlavně do Prahy a Brna. „Brno – Jihomoravský kraj se může chlubit nadměrným počtem vysokoškoláků. Lidé mají možnost studovat v moravské metropoli na pěti státních univerzitách. A po studiu ve městě zůstávají i ti, kteří přišli z jiných částí země a bydleli na kolejích a privátech – zpátky domů se již nevracejí. Najdou zde totiž bez problémů práci. Vzdělané město je následně dobrým signálem pro investory, vědí, že tam najdou kvalifikované pracovní síly“.

Náš kraj takovéto signály k mému údivu ale nedává, spíše naopak. Dospěl jsem dokonce k závěru, že pro uplatnitelnost a výši výdělku v tomto regionu má svářečský průkaz a řidičské oprávnění skupiny C a na VZV mnohem větší cenu než jakýkoliv akademický titul. Několik let studia dostává hořkou příchuť… bere tolik potřebnou motivaci a vyvolává otázku o hlubší smysluplnosti navazujícího nelehkého mgr. studia vůbec. Proč???

Jen pro jisté zamyšlení mohu uvést příklad jedné dlouholeté kamarádky – učitelky (Mgr.), která se před nedávnou dobou přestěhovala za manželem z Prahy do naší oblasti. Po několika měsících hledání rezignovala a absolvovala kurz - pár měsíců pak statečně využívala (než se znechuceně vrátila zpět do Prahy) v nejmenovaném podniku již zmiňovaných nových dokladů na VZV. I přes výše uvedené je však třeba ještě chvíli zůstat optimistou. Víra utrpěla šrámy, motivace ochabla… přesto je nutno jít tak nějak dále. I nad Libereckým krajem musí časem vyjít akademické sluníčko. V době vzdělané globalizované informační společnosti přece nelze být stále podprůměrný. Nestane-li se tak, bude zdejší lid jen námezdní silou čekající ve „vysychajícím rybníku“ marně na vzývaný rozvoj a bohaté investory.

A viník?

Pro www.rajnet.cz napsal Bc.Martin Vaistauer