Perníky tvarované před vlastním pečením v dřevěných formách patřily ještě v polovině 19. století k žádanému zboží na poutích a jarmarcích, kam je perníkáři dodávali ve značném množství a v různorodé námětové skladbě. Koncem 19. století sice výroba tohoto náročně tvarovaného pečiva zanikla, neboť byla nahrazena masovou výrobou perníků vykrajovaných v obrysové linii a zdobených barvotiskovými obrázky nebo polevami, avšak v muzejních sbírkách zůstaly zachovány zejména formy jako doklad tohoto dnes již zapomenutého sladkého řemesla.

Perníky tvarované před vlastním pečením v dřevěných formách patřily ještě v polovině 19. století k žádanému zboží na poutích a jarmarcích, kam je perníkáři dodávali ve značném množství a v různorodé námětové skladbě. Koncem 19. století sice výroba tohoto náročně tvarovaného pečiva zanikla, neboť byla nahrazena masovou výrobou perníků vykrajovaných v obrysové linii a zdobených barvotiskovými obrázky nebo polevami, avšak v muzejních sbírkách zůstaly zachovány zejména formy jako doklad tohoto dnes již zapomenutého sladkého řemesla.

Pečivo připravované z mouky a medu za použití různých přísad se zhotovovalo již od starověku. První zmínky o existenci perníkového zboží na našem území pocházejí ze 14. století, rozkvět perníkářství jako řemesla je pak spojován se 16. stoletím. Vděčným inspiračním zdrojem bylo umění německých perníkářů s proslulým centrem výroby v Norimberku. V 1. polovině 17. století došlo v souvislosti s vleklými válečnými událostmi k úpadku perníkářského řemesla, oživení nastalo až po odeznění následků třicetileté války. .

Perník byl původně luxusním zbožím, určeným pro vyšší kruhy. Použití drahých surovin – zejména dováženého koření – z něj činily pochoutku dostupnou pouze majetným vrstvám. Tomu také odpovídají motivy na nejstarších dochovaných formách u nás, které pocházejí ze 17. století. Nejčastěji se objevují motivy šlechticů na koni, kavalírů a dam v dobovém oblečení, lovecké a galantní výjevy. Perník byl pořizován zpravidla jako dárek nebo upomínka významné rodinné či společenské události a nepochybně plnil i roli reprezentativní..

Na sklonku 18. století se postupně perníkářské výrobky rozšířily i do lidového prostředí, staly se cenově dostupnějšími a námětová skladba se přizpůsobila lidovému vkusu. Formy pro perníkáře sice i nadále zhotovovali specializovaní řemeslníci – řezbáři, ale řezba se na rozdíl od předchozího období poněkud zjednodušila a stala se rustikálnější. Do perníkářské motiviky pronikaly v hojnější míře symboly prosperity, plodnosti, lásky, věrného milování a postavy v lidových krojích. Velmi oblíbeným námětem se stal husar na koni v nespočetných variantách, který byl jednak připomenutím obávaného odvedení na vojnu, jež ve své době znamenalo odloučení i na několik let, jednak sloužil spolu s figurkami koníků, psů, pistolí, šavlí a dalších ryze mužských atributů jako hračka pro chlapce. Pro děvčátka byly naopak určeny dámy, selky, kolébky, miminka a košíčky. Zvláštní skupinu perníkářských výrobků určených pro děti tvořily tzv. drůbeřky. Byly to menší hračky, které po slepení jednotlivých upečených částí získaly trojrozměrnou podobu. Nejčastěji se prodávaly plastické domečky, kolébky, vozíčky, pantoflíčky a košíčky zhotovené sice pečením, ale určené výhradně ke hraní, nikoliv ke konzumaci..

Ve výčtu námětů by neměly chybět také žertovné, škádlivé, zjevně erotické ba dokonce posměšné motivy. Tak šašek (tajtrlík) představoval nevázanost a nezdrženlivost, právě tak jako muž sedící na kozlu. Šašek ve věnečku, jinak symbolu čistoty a panenství, znamenal jeho porušení. Obdobný náboj měl motiv šaška s miminkem v náručí, který zřetelně naznačoval následky neposvěceného svazku. Vzhledem k relativně vysokému počtu dochovaných forem s těmito motivy je patrné, že naši předkové se pomocí perníku všelijak častovali nebo si předávali dosti zemitá sdělení..

Naopak u příležitosti církevních svátků či význačných poutí se na trzích objevovaly perníky s náboženskými náměty, jako vyobrazení milostných poutních soch a obrazů (např. Panna Marie Svatohorská, Staroboleslavská a další), Ukřižování, Beránek Boží, Betlém, sv. Mikuláš, sv. Jan Nepomucký apod..

V první polovině 19. století se do perníkářského tvarosloví dostávala i dobová témata šířená pouťovými a kramářskými tisky, různé žánrové motivy a senzační novinky (např. motiv vlaku při zavádění dráhy kolem poloviny 19. století).

Nechte se tedy pozvat na Výstavu perníkářských forem s dotykovou částí,která se koná ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy ve dnech 10. října 2006 – 28. ledna 2007

Část výstavy je uspořádána jako dotyková, ve které budou mít zrakově postižení návštěvníci možnost seznámit se s více než třiceti exponáty. Některé z nich představují autentické staré formy, většinu exponátů tvoří repliky původních forem, zhotovené řezbářem Jiřím Rückerem..

Jiří Rücker (1955) se vyučil uměleckým rytcem, problematiku mědirytu a ocelorytu konzultoval u proslulého rytce známek J. Herčíka, později vystudoval obor muzejní konzervátor. Kromě uměleckého rytectví a volné tvorby s využitím techniky mědirytu a dřevorytu se věnuje také rytí zbraní, intarzování, figurálnímu řezbářství (betlémy, perníkářské formy, marionety) a praktické pedagogické činnosti..

K výstavě je zajištěn o pěti podzimních a zimních sobotách doprovodný komentovaný program, při kterém se bude předvádět postup vyřezávání perníkářské formy a každý návštěvník si bude moci sám vytvarovat z formy perník a na místě jej za asistence pracovníků muzea upéct.

PhDr. Ivana Kubečková, autorka výstavy
kontakt: tel. 233 029 025, e-mail kubeckova@muzeum-roztoky.cz