Nakoukneme do historie i současnosti Vlastenecko – dobročinné obce baráčníků pro Sobotku a okolí, která je nejvýchodněji položenou baráčnickou obcí v České republice.
Víte, kdo je baráčník? Je to majitel rodinného domku či jiné nemovitosti, zkrátka ten, který má nějaký „barák“? Ale to je veliký omyl! Pokud se chcete dozvědět pravdu, vraťte se se mnou do druhé poloviny 19. století a začněme společně tzv. „od píky“.
(Na pokračování)
Ocitáme se v rakouské monarchii, krátce po pádu Bachova absolutismu. Píše se rok 1861, vydáním tzv. „Únorové ústavy“ se začíná v českých zemích rozvíjet spolkový život. Jsme ve městě Kolín. Právě zde vznikly např. Kolínský sokol, Zpěvácký spolek Dobroslav a Dobromila, Řemeslnická beseda a rovněž Svobodná obec baráčníků.
Začátkem 19. století byl na kouřimském předměstí v Kolíně postaven domek č.p. 15, který roku 1836 koupil Jan Šleitr, hospodský z Chotusic, a zařídil ho jako hostinec s názvem „U Šleitrů“. V tomto hostinci vznikla před rokem 1869 tzv. „Stolní vlastenecko - dobročinná společnost“. Naopak v blízkém hostinci „v Reichenberku“ se scházel šermířskopěvecký spolek „Záboj“. Členy tohoto spolku vhodně doplňoval známý herec a komik královského divadla v Praze Jindřich Mošna, který se do Kolína rád vracíval. Postupem času se oba spolky spojily. Dne 7. listopadu 1873 členové těchto spolků založili společnost, kterou pojmenovali „Svobodná obec baráčníků“.
Jméno spolku vzniklo od názvu hostince „U Šleitrů“, kterému se lidově říkalo „Baráček“. Hlavní podíl na založení baráčnické obce se přičítá Vilému Jindřichu Jankemu, který požádal o úřední povolení ke spolkové činnosti. Regule byly c.k. místodržitelstvím v Praze výnosem ze dne 26. srpna 1895 schváleny.
Vlastenecko – dobročinná myšlenka získala brzy své příznivce také v jiných místech a městech. Byly zakládány další baráčnické obce a je doloženo, že v roce 1895 pracovalo již 32 obcí. Toto hnutí bylo tak silné, že se postupně rozšířilo téměř po celých Čechách, na přelomu století přišly zprávy o založení baráčnických obcí ve Vídni a i ve Spojených státech amerických.
Od samého začátku se jednalo o spolek nepolitický, složený ze všech sociálních skupin obyvatelstva. Baráčníci pomáhali nejen svým členům, ale mnoha dalším občanům, spolkům a organizacím, zejména pak „Ústřední matici školské“. Finanční prostředky na tyto dary získávali pořádáním zábav, plesů, ale také uskutečňováním sbírek.
Roku 1895 se konala v Praze „Národopisná výstava českoslovanská“, kde se dostalo baráčníkům prvního velkého ocenění na veřejnosti. Nákladem 14 000 korun byla postavena ve výstavní vesnici rychta, kterou navrhl profesor Jan Koula. Zde baráčníci předváděli staročeské zvyky, sídlil zde i „úřad“ rychtářský. Tato výstava se tak stala podnětem ke sjednocení obcí. Bylo vytvořeno všebaráčnické ústředí s názvem „Veleobec baráčníků pro země koruny české“ . Hlavní zásluhu na sjednocení měl Petr Vavřinec Guth z Obce Smíchovské, který se stal rychtářem Veleobce. Ten obětoval myšlence baráčnictva celý svůj život – vzdal se vojenského zaměstnání, nebál se přinést nemalé finanční oběti, např. prodal část svých strašnických pozemků, aby mohl působit jako mecenáš celého hnutí. Jeho přičiněním byly vytvořeny tzv. župy, které jsou dodnes jakýmsi řídícím a organizačním mezičlánkem.
V roce 1906 měla Veleobec šest žup s 98 obcemi, které měly 8000 členů. Dnes pracuje 22 žup a 7 obcí bez župy. Celkově mají baráčníci 12 000 členů. Největší členská základna byla v letech 1946 – 1949, kdy čítala více než 90 000 členů.
Na území Českého ráje byla v Pojizeří založena dne 25. května 1906 V. župa, která nese jméno pana Václava Budovce z Budova, a sídlí v Mladé Boleslavi.
Teprve počátkem 20. století se v obcích do baráčnické práce začaly zapojovat i ženy. Do té doby byl spolek výhradně mužskou záležitostí.
Použito materiálu vydaného Veleobcí sdružených obcí baráčníků v Praze u příležitosti 130. výročí Českého baráčnictva.