Stáří není konec, jen jiný stav mladosti

L.  Sluka - 14.1.2006

     Mladost je krásná věc. Jenže netrvá věčně. Za mlada nejsme ochotni akceptovat starší už z důvodu, že se nás to netýká. Jenže chyba lávky. Je to jediná opravdová spravedlnost.

     Stárneme každým dnem a jednoho rána se vzbudíme a koukáme do zrcadla mládí je pryč. Pozvolna, plíživě, se zjevují příznaky. Tu nás loupe v koleně, tu nás bolí záda. A najednou si začínáme uvědomovat, že už nám není osmnáct. I když jsme vitální a plní energie, není to už jak za mlada. Děti už vyletěly z hnízda a nám zůstal jen ten náš domácí mazlíček.

     Nejlepší přítel člověka, pes, nebo kočička. Jenže oni taky pomalu stárnou. Mohou se dostavit problémy, které nás zaskočí. Náš vychovaný a spořádaný miláček se jednoho krásného dne doma počůrá. Zakrátko se to stane pravidlem a my nevíme co s tím. Když byl zvyklý běhat po celém bytě, najednou je to problém. Všude máme koberce, nebo parkety a těm loužičky nesvědčí. Řešením je vyhradit pejskovi místo a omezit ho v pohybu. Ruku na srdce. Kdyby nás někdo zavřel do jedné místnosti, jak by nám asi bylo. Rozumnější řešení je, tak jako u lidí, plínky. Mnozí ani netušíme, kolik lidí nosí plínky. Nikdo nám to nevyzvoní na počkání. Proč taky. Pomočování u lidí je docela běžné a tak je tomu i u pejsků. Když máme takovýto problém, neváhejme a zvolme vhodnější způsob. Dnes jsou vhodné a pohodlné plínky pro pejsky, které se lehce snášejí a zaručí nám čistotu v domácnosti. Pokud je nemají, tam kam chodíváte pejskovi nakupovat, požádejte, aby je pro Vás objednali. Kdykoli může nastat situace, že je budete nutně potřebovat. Je lepší být připravený, než mít problém a nevědět co s ním.

     Za lásku, kterou nám pejsci dávají, měli bychom jim oplácet a postarat se o ně i ve stáří. Jedni známí se rozhodli pro takovéto potíže pejska utratit. Měl jedenáct let a byl už jako cedník. Co vypil, to z něho pomalu kapalo, kudy chodil. Pak v této rodině měli svatbu. Nevěděli si rady a jinak zdravého pejska dali utratit. Na jedné straně radost ze svatby a na druhé smutek. Po mnoho měsíců si připomínali zesnulého přítele člověka. Zůstala po něm v srdci díra.

     Když přijde stáří, měli bychom ho akceptovat i s jeho projevy a zajistit důstojnost i miláčkům, kteří nám přinesli v životě tolik radosti. Zajisté nám prodloužili život už tím, že nás nutili k pohybu na čerstvém vzduchu. Vzpomínky na procházky, rozdováděné skotačení, přítulné, téměř lidské projevy, to jsou ty chvíle, které nám bezděčně dávají.

Autor/foto: M. Bezděk

--------------------------------------------------------------------------------------------
Tento článek byl převzat dne 25.11.2024 0:59:36 z Internetového serveru RajNet.cz
--------------------------------------------------------------------------------------------