S paní spisovatelkou Marií Kubátovou se setkáváme v našem kraji poměrně často. Těžko by se našel někdo, kdo by neznal Pohádky z Krkonoš nebo Perníkářskou poudačku. S láskou vzpomíná paní spisovatelka na svého muže , jeho maminku a rodinu Kubátových, do které se přivdala. A tak Vám dnes přinášíme Vánoční vzpomínku. Na ty první „kubátovské“ vánoce.

„ Vážení a milí, jak jistě víte, můj muž byl lékárníkem ve Vrchlabí a odtamtud už je jenom kousek do hor, kde pantátuje všem živáčkům pantáta Krakonoš. A tak jako pro pohádky otvírané zlatým klíčkem byla inspirací vyprávěnky mojí babičky, pro ty houslové staré plyšové kanape v maminčině pracovně, byla mi pohádkovým pokladem Kerkonošských pohádek malovaná truhla v chalupě mojí panímámy. Můj muž se narodil v roubené chalupě na Benecku. Taková chalupa voní o vánocích devaterou vůní a staví se tam Betlém. Když jsem o těch prvních vánocích přišla do Kubátovic chalupy, stála tam malované truhla. Když ji otevřeli, já jsem se zrovna poklekala. V té truhle to vypadalo, jako když se pohádka rozsypala na kousky. Hlavičky, tělíčka , nožičky.. a babička tenkrát povídala takovým skoro moderním jazykem. To jsou náhradní díly na všelijaký ty Rýbrcouly a darovníčky. A hned vyložila, že můj pradědek byl švec, a protože ševcovinou se moc na horách neuživil tak si přivydělával vyřezáváním postaviček. Řeknu Vám, že jsem nikdy neviděla onačejší betlém. Ony všechny ty postavičky byly vobutý. I to Jezulátko v Jesličkách. To byl panečku onačejší Betlém, než jaký jsem vídala doma nebo v Praze. A jak přicházeli v zimě na pobejtku sousedé a příbuzní do chalupy, poznávala jsem v jejich tvářích postavičky z Betléma. Však je pradědek taky vyřezával podle horáků…… A tak jsem poslouchala, učila se jiný malebný jazyk… a pomalu se rodily mé knížky.“ Paní Kubátová schovala do svých knížek mnoho moudrosti kerkonošských chalup a kalců, písmáků i figurkářů. Sepsala také důležitá životní moudra, která její pohádkové postavy předávají dál.A její nejmilejší moudro? „To byl kdysi čarodějnický proces v Pasekách. Tam byla známá pasecká moudrá bába. Místní pan Pater přišel jaksi prověřovat,čím ona to čaruje. Nad jejími herbáři se dlouho obíral a pak chtěl slyšet nějaké to čarodějnické zaklínadlo.Čím, že ona to čaruje. A ta pasecká moudrá bába mu povídala. „Od moru, hladu , války a lidský hlouposti vysvoboď nás Pane. Peníze jsou čertův chrůst. Ale hloupost je zmejlená Boží. A kde se nedostávalo Stvořiteli vtipnýho semínka, tam dosypal Čermarcht hněvivym kořenim a závistivim kváskem. A vono to kyne posavad světem jako těsto.“ Možná, že se tohleto zaklínadlo hodí nadčasově do každé doby. A snad i trochu do času vánočního. Tak ať jsou ty vaše Vánoce opravdu krásné a milé,“ popřála nám všem v závěru povídání paní spisovatelka . . Talli