Turnov. Komponovaný literární večer Na Sboře tentokrát věnovaný poezii akademického malíře Jana Solovjeva, přilákal v patnáctém únorovém dni několik desítek milovníků krásna. Škoda, že mezi nimi opět chyběli studenti škol a maturanti. Přesto nestačila místa k sezení, nadšení posluchači stáli i v předsálí a v kuchyňce. To aby jim neunikl ani veršík, ani tón z tohoto nevšedního setkání.

      „Jsem ráda, že Vás mohu přivítat na druhém autorském večeru našeho milého Jana Solovjeva. Jak víte, první takové setkání bylo v městském divadle, u příležitosti mistrových osmdesátých narozenin. Dnes je to tedy druhý večer, který nás zavede do kraje nám známého- do Českého ráje, a část je věnována mistrově lásce- Paříži. Celý pořad je výrazem toho jak umělec chodil po kraji jako malíř a zachytil ji ve svých verších“ zahájila program knihovnice Eva Kordová. V recitování básní se střídali Jana Adamová, Eva Kordová a Jan Kanyza. Na klavír doprovázel Martin Hybler.

     Mistr s manželkou seděli skromně mezi diváky. Patačtařicet minut překrásných vyznání uteklo velmi rychle. A když v poslední básni recitovala Jana Adamová „…Smrt přec nic neznamená. Jen dobře prohlédni. Budu Ti pomáhat vše zlé ve světě přežít a přijdu Ti naproti v hodině poslední... Nezůstalo jediné oko suché .Snad každý si v tu chvíli uvědomil, jak veliká umí být láska. Jak je důležité prožít život s tím, kdo nás má rád a koho milujeme.

     Rozjímavý konec večera byl ovšem pouze zdánlivý. Po kratičké přestávce a předání květin, usedli k rodinnému stolu Jan Solovjev a Jan Kanyza, aby si popovídali jako malíř s malířem o své společné lásce - Paříži. Přepis části tohoto neopakovatelného dialogu Vám spolu s kratičkým rozhovorem, přineseme za několik dní.