Devátého července LP 1903 se v Nadslasvi u Jičína narodil do rodiny hajného vytoužený syn Josef. Dostalo se mu náležitého vzdělání a po maturitě v roce1922 nastoupil na učitelské místo do Březové na Moravském Slovácku. Po absolvování vojenské služby byl pro náboženské neshody s vedením obce přeložen do Vyškovce. Dalším místem učitelského působení J. Kozáka se stala Šumava. Prožil zde šest let. Po smrti manželky zůstal s dcerou sám a proto požádal o přeložení zpět na Jičínský okres, kde v Přepeřích žili jeho rodiče.

Během německé okupace se zapojil do odbojové činnosti. „Měl jsem za úkol sledovat činnost němců v Dolním Bousově, kde byla silná posádka. Konec naší odbojové skupiny byl však tragický. 11.června 1944 bylo všech 50 členů na udání zatčeno a všichni jsme skončili v koncentračních táborech,“ řekl v rozhovoru pro mladoboleslavská deník ve svých 91 letech. Ze vzpomínek na léta válečná běhá do dnes mráz po zádech. „Skončil jsem v Terezíně. Hlad, bída, vši, blechy,bití, podzemní práce na Richardu… a nakonec tyfus.Naštěstí jsem onemocněl až v dubnu 1945 a 8.května téhož roku byl Terezín osvobozen. Vážil jsem 32 Kg, tedy polovinu původní váhy. Nařídili mi půlroční zdravotní dovolenou. Česnek a kozí mléko mi pomohly dát se zase dohromady.Po šesti týdnech jsem začal opět učit, i když jsem ještě příliš neviděl a neslyšel,“vzpomínal pan řídící. Padesátá léta prožil na škole v Sobotce, a v roce1958 byl naposled přeložen . Tentokrát do Horního Bousova. Tady se zapojil do činnosti Sboru dobrovolných hasičů a stal se obesním kronikářem. Na zasloužený odpočinek odešel v roce 1964. Řadu let chodil do školy vypomáhat.Bývalí žáci vzpomínají, jak ještě v 77 letech názorně předváděl šplh. Až do své smrti 26.července 1998 aktivně sledoval dění ve společnosti.Po celý život publikoval v novinách a časopisech své názory. Psal také básně. Ačkoliv sám o své tvorbě řekl. „ Nepíšu poezii, ale z dlouhé chvíle veršuju.“ Josef Kozák byl bezesporu jedním mnoha českých učitelů, vlastenců,který celý život zasvětil škole a práci s dětmi, lásce k přírodě a lidem. Jeho životním krédem bylo zachovat si vždy smysl pro humor. S láskou na svého pana řídícího do dnes vzpomínají bývalí žáci, kolegové i sousedé. TALLI