24.června 1904 se v chalupnické rodině ve Veliši u Jičína narodil budoucí spisovatel a významný regionální pracovník Jan Knob. Po vystudování jičínského učitelského ústavu a pražských Vysokých studií pedagogických se věnoval pedagogické a literární činnosti v Turnově. Ve čtyřicátých letech načas působil jako vedoucí pracovník zprvu soukromých,posléze znárodněných turnovských brusíren kamenů.

Nelehká padesátá léta prožil v několika dělnických a technických profesích. Léta šedesátá znamenají pro Knoba návrat k všestranné vlastivědné činnosti. Jako ředitel turnovského Muzea Českého ráje v l.1962-1975 obnovil jeho významnou tradici z dob Šimákových a Pekařových a učinil z něho instituci celostátního významu. Až do okamžiku, kdy se uzavřela jeho životní cesta (zemřel 29.dubna 1977 v Turnově ), intenzivně literárně tvořil. Celý Knobův život a jeho literární dílo byly spjaty s líbeznou krajinou Českého ráje a s dvěma nejkrásnějšími městy této oblasti, Jičínem a Turnovem. Jičínská studentská léta probudila jeho schopnosti hudební a literární a dala podnět k celoživotnímu přátelství se staršími vrstevníky z tamních středních škol - Josefem Knapem, Františkem Křelinou a Václavem Prokůpkem, které později přerostlo ve společný literární program ruralismu, spočívající ve vztahu k rodné půdě a k hodnotám rolnické práce.Mladí autoři uplatnili tento program jak ve svém díle, tak v literární revui Sever a východ, vycházející v Turnově, jejímž odpovědným redaktorem byl právě Jan Knob. V Severu a východu (1925-1939), proklamovali dvojí pojetí severovýchodu, obojí vzdálené regionální omezenosti a malosti. Z hlediska světové orientace se hlásili k tradicím slavných soudobých severských prozaiků a východního písemnictví slovanského, zejména ruského realistického románu, zatímco v národním slova smyslu chtěli navázat zejména na tvorbu krajanů - Antala Staška, Josefa K.Šlejhara, K.V.Raise a Fráňu Šrámka, kteří přesvědčivě dokázali, že literatura tohoto kraje žije „vášnivým a intenzivním citem pro bytí mravní, náboženské, sociální, národnostní“ (Sever a východ, 1925;.1, str.30). Kmenovými přispěvateli časopisu, který se stal záhy významným českým literárním periodikem, byli mj. B.Benešová, K.Biebl, J.Hora, F.Šrámek, J.Kopta, A.M.Píša. Čtenáři se ovšem na jeho stránkách setkávali např. i s příspěvky K.Čapka, M.Majerové, A.M.Tilschové, F.Langera, K.Tomana, V.Dyka, M.Broda, F.Werfela. Česko-slovenskou vzájemnost reprezentovaly v originálním znění publikované verše E.B.Lukáče. Vysokou literární úroveň revue doplňovaly i kresby a grafiky F.Duši, K.Vika, V.Rabase, M.Švabinského, K.Štiky a dalších výtvarníků. Čilá redakční práce Knobova se v té době prolínala s jeho úsilím prozaickým, občasnými pokusy básnickými i s činností pedagogickou a osvětovou. V Turnově u něho tehdy pobývají jeho přátelé, skladatel Iša Krejčí, malíř Vlastimil Rada, pozdější ilustrátor jeho knihy Kámen ze všech nejkrásnější, a Jaroslav Ježek, který napsal na Knobovy texty dvě písně. Literárním debutem budoucího spisovatele byla Povídka o chudém, uveřejněná v Neumannově Proletkultu v r.1923, která byla odleskem tehdejšího proletářského umění. První dvě Knobovy knihy , povídková próza Smršť(1929) a románový pokus Černá křídla (1930) byly podle autorových slov začátečnickým hledáním a tvarovým tápaním. Odehrávaly se v reálu spisovatelovy rodné vesnice a v maloměstské atmosféře tehdejšího Turnova a nesly znaky naturalistické a symbolistické poetiky s hamsunovskými motivy a šlojharovským pesimismem. Úspěchem dle mínění soudobé kritiky byl román Písmo času (1937), plnokrevně vykreslující vzestup a pád sklářského podnikání v kraji pod Kozákovem. V historickém románu Z plamenů roste (1940), v němž zbeletrizoval události kolem zhoubného požáru rodné vsi Veliše, románové Doubnice v 19.stol., se nejvíce uplatnil vliv ruralismu. Oslava sedláka, jeho mravní síly, práce a vztahu k půdě je tu monumentalizována jako základní a neměnná hodnota lidské existence a měřítko všech jejích činů. V období nacistické okupace vlastenecké cítění Knobovo nalézá výraz v zanícené pedagogické práci na turnovských školách, v redigování vlastivědného časopisu pro mládež Radostná studánka (1939-1943) a v psaní románu Kámen ze všech nejkrásnější (1946), věnovaném osudům turnovského světoběžníka, brusiče kamenů,zlatokopa a hledače diamantů Čeňka Paclta, který probloudiv svět zjišťuje, že hodnotou nejvyšší je domov se všemi atributy krásy, ušlechtilosti a vyrovnanosti. Vrcholným dílem Knobovým je román Kruh viny (1974), zakotvený převážně v realitě jičínské a turnovské, který rostl řadu let. V promyšlené pětivěté a zároveň pětiaktové kompozici, svědčící o autorově hudebním a dramatickém cítění, líčí životní příběh vídeňského Čecha Viktora Šípa, důstojníka rakousko-uherské armády, po vytvoření republiky vysokého hodnostáře československé armády, za okupace německého státního občana vyzrazujícího nacistům odbojové pracovníky, a po válce spravedlivě odsouzeného k hrdelnímu trestu, působivě vyjádřil osudové téma viny a trestu. Důstojným završením celoživotního díla Jana Knoba byl román Isabela (vyšel posmrtně v r.1981) o děvčeti, které realizovalo svůj sen být ošetřovatelkou koní. V hudebně komponovaném příběhu ožívá opět láska k české krajině a zároveň je tu podmanivě vylíčena čtyřsetletá historie českého koňařství. Vedle beletristického díla působil spisovatel po celý život publicisticky jako přispěvatel regionálního i celostátního tisku i autor řady populárně naučných prací zdůrazňujících jeho krajanskou sounáležitost (sborník o J.Pekařovi, vlastivědné publikace Jičín a jeho kraj, 700 let města Turnova, Severní Čechy, Český ráj a Podkrkonoší, Dvojí cesta K.V.Raise ad.). Vědecké schopnosti prokázal v disertaci Vývoj broušení kamenů v Čechách (1967), za niž získal akademickou hodnost kandidáta historických věd.. Mnohotvárný tvůrčí život Jana Knoba a jeho literární odkaz dokazují, že kvalitní dílo vycházející z krajové tématiky a věnované regionálním potřebám svým významem a hodnotou splňuje měřítka celonárodní. Vlastislav Hnízdo