Radčice - Paní Božena Doležalová (82) patří v současnosti asi ke třem lidem, kteří se v této obci na Železnobrodsku zabývají navlékáním korálků. Ještě nedávno si tímto tradičním způsobem přivydělávalo kolem 18 lidí. V dobách velké slávy našeho bižutérního průmyslu se hovořilo dokonce o 8 - 10 000 domácích dělníků, mačkářů, pasířů, brusičů, navlékačů atp. Snad i proto se zdejšímu kraji říkalo "korálkový."

     "Já jsem mamince pomáhala už v pěti, šesti letech," říká s úsměvem paní Doležalová a nenechává se přitom nijak vyrušovat ze své navyklé činnosti. V zápětí významně doplňuje, že už jejíma rukama prošel úctyhodný počet metráků nejrůznějších korálků. Paní Doleželová seděla u stroje, které mu se tady říká "mašinka." Je to největší mechanizace, která navlékačům pomáhá. Velký buben naplněný drobnými lesklými korálky se pomocí šlapání nebo elektromotorku otáčí, a ponořené dlouhé jehlice, které navlékačka drží, si sami vybírají ten správně natočený otvor korálku. Jednotlivé dráty mají navázány nekonečně dlouhé ševcovské nitě, které se pomalu odvíjejí ze 12 špulek umístěných na malé desce vedle mašinky. Díky tomu vzniká hned tucet náramků, náhrdelníků. Tucet je stará obchodní míra, na kterou se počítaly i knoflíky, rukavice, punčochy a jiné věci. Manžel František Doležal přitakává a svazuje konce už navlečených nití dohromady.

     Přestože paní Božena se navlékání věnovala téměř celý život, dnes k mašince usedá odpoledne a večer, jen tak pro potěšení. Spolu s manželem si při práci povídají, koukají na velkou obrazovku televizoru, občas jejich zrak zabloudí za velké okno, kde mají krmítko pro sýkorky.

     "Představte si, že já v posledních letech na práci ani na tu televizi neviděla," svěřuje se dál zručná navlékačka. "Mám za sebou dvě operace očí a dnes vidím dobře i na tu drobnou práci. Víte, pomáháme s navékáním vnučce," dodává na vysvětlenou usměvavá žena. Hotové výrobky jdou díky jedné české exportní firmě opět na vývoz.