Smrčí/Vesec pod Kozákovem- Již druhým rokem bojuje 35 občanů z osady Smrčí a z Vesce pod Kozákovem o vyjmutí svých pozemků z rozšířené CHKO Český ráj. Vlastníkům pozemků vadí různá, podle nich nesmyslná omezení, která z života v CHKO vyplývají.
ÚVODEM…Rozšíření CHKO Český ráj bylo vyhlášeno zákonem v říjnu 2002 a začalo platit po dlouhých jednáních k 1.1.2003. Odborníci na ochranu přírody, ochranáři, odborná i část laické veřejnosti tuto skutečnost vítá. Rozšíření CHKO je jedním z důležitých ukazatelů pro zápis skalních měst Českého ráje do seznamu přírodního dědictví UNESCO. Zvýšená ochrana přírody má prospět unikátním skalním útvarům i krajině mezi nimi.
Než došlo k vyhlášení CHKO byly vzaty v úvahu četné připomínky občanů z dotčených obcí.
I po více jak jednom roce jsou však někteří občané dotčených obcí přesvědčeni, že pávě jejich osada by měla být z CHKO vyjmuta.
Úspěšně si vyjmutí obce či její části z rozšířené CHKO již po vzájemné dohodě se Správou chráněné oblasti prosadili občané a vlastníci dotčených pozemků na Malé skále, Frýdštejně a dále vyjmutí dosáhli osady Samšina, Mladějov a Ohařice.
O plánovaném rozšíření CHKO se hovořilo již dlouho. Intenzivněji se o něm začalo mluvit po roce 1991. Problematika nabyla na důležitosti v roce 2001. To obyvatelé obcí navržených v plánu rozšíření začali mít obavy z možných omezení a začali studovat příslušné zákony.
„Ale pořád jsme měli pocit, že se nás to netýká. Nakonec jsme se na obci mohli seznámit s návrhem rozšíření i omezeními, která z něho vyplývají. Tento návrh vyvolal řadu velmi ostrých protestů. Snad pro to, že Mírová pod Kozákovem je spojená ze čtyř vesnic a jedenácti osad a zahrnuje velmi rozsáhlé území.Sešli jsme se k jednání,které vedl Dr. Františk Pelc a další lidé z ochrany přírody. Na tomto jednání nám vysvětlili nutnost ochrany sklaních měst, tedy Klokočských a Betlémských skal a Proskálí, oni říkají Měsíčního údolí.Hovořili o zápisu skalních měst do UNESCA . Proti rozšíření chráněné oblasti na tato území jsme samozřejmě nic nenamítali a z jednání jsme odcházeli z dojmem, že jde o rozumnou věc, která pomůže naší krásné přírodě a my budeme moci nadále žít tak, jako doposud,“ vzpomíná zástupkyně majitelů části pozemků zahrnutých do CHKO paní Jana Salabová.
Další jednání již tak přátelská nebyla. Občané nesouhlasili s j s navrhovanou zónací, připadalo jim, že CHKO zabírá mnohem větší část území obce, než o jaké jsme hovořili s Dr. Pelcem. Obraceli se žádostmi o vyjmutí svých domovů z CHKO na různé instituce. Na Kancelář ombucmana,Prezidentskou kancelář, úřad vlády i na tehdejšího předsedu poslanecké sněmovny Václav Klause a na různá ministerstva . To bylo na jaře roku 2002. 25.dubny 2002 přišla jediná odpověď.právě od pana Klause. „ …Souhlasím s Vámi,že občané nejsou indiáni v rezervaci, nýbrž autonomní bytosti, které dokáží posoudit co je pro ně i život kolem nich prospěšné a co nikoliv….“ Píše ze mimo jiné v odpovědi.
„Následovalo několik další setkání občanů s vedením Správy CHKO. Tam již nebyl DR. Pelc, ale toto jednání vedla Dr.Šoltysová. Ošklivě jsme se hádali.Bylo to velmi emocionální. Ochranáři nám vysvětlovali zónaci CHKO, že pro každou zónu platí trochu jiné podmínky a podobně. Přesto jsme nepochopili, proč má být část našich obcí v CHKO i když ve třetí a čtvrté zóně , a část nemá patřit nikam. Nakonec alespoň někteří naši spoluobčané dosáhli úspěchu. Část spojené obce Mírová byla z CHKO vyjmuta. Dotklo se to poloviny naší osady Smrčí. Ale pozemky 35 občanů byly do zón CHKO zahrnuty, a to bez našeho souhlasu. O jejich začlenění do CHKO jsme se dozvěděli až z doporučených dopisů Okamžitě jsme se proti tomuto rozhodnutí odvolali. Napsali jsme na Správu CHKO i na Ministerstvo životního prostředí, že s rozšířením CHKO na naše pozemky nesouhlasíme. Zdůraznili jsme i to, že podle zákona č 114/1992Sb o ochraně přírody nelze toto provést bez souhlasu majitelů pozemků.V jednom z dopisů jsme zdůraznili i skutečnost,že cituji :
„V demokratickém státě ,kterým bezesporu Česká republika je, je nedotknutelnost soukromého majetku zajištěna ústavou podle hlavy II.článek 1.“ stručně shrnula následné události Jana Salabová
Posledním protestem vlastníků pozemků proti zahrnutí části osady Smrčí a obce Vesec pod Kozákovem do CHKO je jejich nesouhlas s plánem návrhu hospodaření v CHKO, který podle příslušných přepisů podali k 31.prosinci roku 2003. Zároveň se odvolávají proti zahrnutí těchto pozemků do CHKO i ke Krajskému úřadu Libereckého kraje, opakovaně na Ministerstvo životního prostředí . věří, že budou úspěšní.
„Víte, my tady na vesnici žijeme po celé generace. Po celé generace tady hospodaříme. A najednou přijde komunistická diktatura, která disponuje s vašimi pozemky a na nic se Vás neptá. Pak, po roce 1989 dostanete zdevastované pozemky zpět. Dáte je do pořádku a přijde někdo od zeleného stolu a chce nám předepisovat kdy smíme pokosit vlastní louky, co smíme pěstovat, kolik koz můžeme mít na 1 hektar vlastní louky či kam musí mít naše domky otočená okna. To jsou naprosté nesmyly. My tady chceme žít, samozřejmě v souladu s přírodou, ale chceme žít. Město nám práci nedá. Musíme se starat sami. Krajinu přece nelze i s námi zavřít pod skleněný poklop a vytvořit nesmyslný skanzen. Společenský život, péčí o krajinu a přírodu mimo město od nepaměti tvoří vlastníma rukama a svojí činností starousedlíci. A to jsou sedláci i drobní zemědělci, v neposlední řadě různé dobrovolné spolky jako jsou myslivci, včelaři, rybáři, dobrovolní hasiči, turistické a sportovní spolky a sokolové. V současné době začíná nad všemi vládnout tvrdá úřednická byrokracie plná zákazů v podobě státních úředníků z řad CHKO Český ráj. Někteří to již pocítili na vlastní kůži a na další to jistě čeká. Od demokratických zákonů jsem čekala něco jiného. Čekala jsem spolupráci a ne další diktaturu.“ uzavírá nad mapami a horou protestních dopisů za všechny dotčené vlastníky paní Salabová.