V letošním roce si připomíná 180. výročí založení Městská knihovna v Turnově, která nese čestný název Městská knihovna Antonína Marka. Právě tento národní buditel dal podnět k jejímu založení. Dovolte nám, abychom Vás blíže seznámili s touto významnou osobností národního obrození na Turnovsku.
Pátého září roku 1785 se do turnovské rodiny brusičů a kamenářů Markových narodil syn Antonín. Dětství strávil v Turnově, chodil do české školy. Velmi záhy mu zemřel otec. Gymnázium vystudoval díky vlastní píli a nesmírné obětavosti své maminky. Jako student si vydělával na studium stejně jako mnoho ostatních nadaných dětí z chudých rodin, tedy zpěvem v chrámovém sboru. Později navštěvoval filozofickou fakultu University Karlovy v Praze. Ze studií však musel odejít z důvodu nedostatku finančních prostředků. Znovu začal studovat v Litoměřicích na Bohoslovecké fakultě, neboť toto studium bylo blízké filozofii a finančně nekladlo téměř žádné nároky. Právě tady se poprvé setkal se svým učitelem, později velmi dobrým přítelem a spolupracovníkem Josefem Jungmannem. Toto setkání a přátelství ovlivnilo život Antonína Marka na celý život. Již v době studia bohoslovectví začíná nadaný student Marek psát básně. Z jeho prvotiny nazvané příslovečně „Má vlast“ čiší snaha vyburcovat čtenáře k úsilí na jehož konci má být lepší budoucnost zkoušeného českého národa.
V roce1808 byl Antonín Marek vysvěcen na kněze. Jako páter působil na farách v blízkém okolí svého rodiště. Tedy v Rožďalovicích, Tatobitech a na Hrubé skále. Krom kněžského poslání se věnoval literární tvorbě. V roce 1811 vzniká básnické dílo nazvané „Psaní básnířské Marek Jungmannovi“, které myšlenkově navazuje na báseň „Má vlast“. Pozornost ve svém díle věnuje také krajanovi a prvnímu českému slavistovi knězi Fortunátu Durychovi (vlastním jménem Václavu Michalovi). V roce 1817 píše báseň „Posláním k Jungmannovi“, kde oslavuje českou minulost.
V roce 1823 pak začíná páter Marek působit na faře v Libuni a v témže roce publikují Kwěty české jeho známou „Ódu na Trosky“a výpravnou báseň „Óda na Veliš v okolí Jičína“.
Sama obec Libuň se díky aktivitám svého pátera stala centrem národně obrozeneckého kulturního dění v našem kraji. Na zdejší faře se pravidelně každý čtvrtek scházeli v kruhu přátel blízcí a spolupracovníci - nadšení a obětaví buditelé, kteří myšlenky a znalosti načerpané při těchto sezeních přenášeli do svých působišť. Mezi nejhorlivější návštěvníky patřili například František Vetešník (pozdější děkan v Sobotce), F. Šír z Jičína (profesor gymnázia) a mnozí další.
Antonínu Markovi se říkalo „libuňský jemnostpán“ a působil v Libuni více než padesát let. V jeho působišti jej často navštěvoval Josef Jungmann a oba buditelé byli přes čtyřicet let v písemném styku. Josef Jungmann velmi ovlivňoval dílo svého přítele. Právě na jeho popud překládal Antonín Marek z latiny, němčiny a také z angličtiny díla světových autorů do své mateřštiny. Překlad „Komedie plné omylů“ W.Shakespaera je vůbec prvním překladem díla tohoto anglického velikána do českého jazyka.
Z dalších významných děl pátera Marka si dovolíme ještě připomenout filozofické spisy „Logika čili Umnice“ (1819), „Metafyzika“ (1842). Obě díla vyšla v roce 1844 pod názvem „Základní filosofie, logika, metafyzika“ a autor zde položil základy k českému vědeckému názvosloví. Antonín Marek se rovněž významně podílel na Jungmannově Slovníku jazyka českého. Otázkám jazyka věnoval studie: „Něco o jmeních vlastních“ a „Lovec anebo oprava prohřešků proti duchu mluvy českoslovanské“. Stranou nelze ponechat ani publicistické stati na obranu českého jazyka a slovanské vzájemnosti. Například v roce 1820 vyšel článek „ V jakém jazyku v Čechách psáti náleží…“.
Antonín Marek se dožil 92 let. S výjimkou let studijních prožil svůj plodný život v našem kraji. Až poslední rok svého života strávil v Praze a tam také zemřel. Je pochován na Vyšehradě.