Na západním okraji Českého ráje, v těsném sousedství hradu Valečova, se nachází mimořádná česká rarita – Valečovské skalní světničky. O světničkách a skalácích se dočtete v tomto článku.

Datum vzniku skalních bytů, světniček, chlívků či řemeslných dílen nelze s určitostí stanovit. Předpokládá se však, žen vznikly již ve středověku. Podle jedné teorie skalní světničky nechali vytesat majitelé hradu Valečova, jako nouzové úkryty, druhá teorie praví, že původně sloužily jako obydlí pro služebnictvo a strážné.
Světničky (obydlí) jsou vytesány do pískovcových skal. Velikost jednotlivých místností je různá, jsou zde místnosti o rozměrech 2 x 4 metry i větší, výška do stropu činí 2-2,5 metru. Podlahy byly původně zakryté prkny, otvory ve stěnách (okna) byla původně zasklená. Vstupní dveře byly přizpůsobovány tvaru skály a velikosti vstupního otvoru.
Do některých obydlí se vstupovalo přímo ze skalních rozsedlin, do jiných pak po několika schodech vytesaných do skály. Některé světničky sloužily zřejmě pouze k přespávání, neboť mají velmi nízké stropy. Většina obydlí měla též kamna s komínem vytesaným do skály. Některé komíny byly vytesány do skály podél celé místnosti. Přesto plnily svoji funkci.
Ještě dnes lze vysledovat, kde byla umístěna pec na chleba, kde byla koželužna či dehtárna. Rovněž je zde možné nalézt do skály vytesané chlívky a kotce pro domácí zvířectvo, včetně žlabů na krmení.
Valečovští „skaláci", jak se obyvatelům skalních obydlí říkalo, zde žili šťastným a klidným životem. Na konci 19. století žili ve světničkách následující skaláci :

- šestičlenná rodina Františka Vojtíška, topiče mnichovohradišťského cukrovaru, který si přivydělával též jako nožíř,
- rodina Františka Černého s 5 dětmi,
- dvě rodiny bratrů Lhotáků,
- rodina Josefa Koudelky – dřeváka,
- tříčlenná rodina obuvníka Františka Koudelky,
- šestičlenná rodina truhláře Josefa Halouna. Paní Halounová byla široko daleko známou porodní bábou.

Obyvatelé světniček patřili pod obec Boseň, kam chodily jejich děti též do školy, pokud právě nepracovaly na poli nebo nemuseli hlídat domácí zvířectvo. Chudé rodiny skaláků chovaly domácí zvířectvo ve skalních chlívcích. Přes den běhalo zvířectvo po okolních loukách a mezi skalami.
Aby si skaláci přilepšili, chodili potají též na „panské“.To byl však také jeden z důvodů, proč se správa panství opakovaně domáhala jejich vystěhování.
Dne 28.11.1888 nařídilo okresní hejtmanství v Mnichově Hradišti obci Bosni, aby skaláci svá obydlí opustili. Jako záminka pro vystěhování posloužila cholerová epidemie v roce 1892, jež řádila v Evropě. K vystěhování, které bohužel proběhlo násilně a za asistence četníků, došlo dne 5.10.1892. Světničky, respektive jejich dřevěné části byly pak zničeny, podlahy a dveře vytrhány, okna rozbita. Většina skaláků byla ubytována v obci Boseň ve dvou obecních chudobincích.
Valečovské světničky jsou českou raritou. Jsou svědectvím toho, jak ještě před zhruba sto lety někteří lidé bydleli. A přes to jsou dodnes obývány a žijí svým životem a to tehdy, když v nich přespávají trempové a romantici, kteří se těší z návratu k přírodě.