V roce 1576 byl pod hradem postaven Kryštofem z Lobkovic pivovar, jak hlásá podnes dochovaný pamětní nápis, druhotně zazděný v čele jedné z jeho budov (podle tvaru kamene se zdá, že původně mohl být součástí ostění dveří). Stojí na něm pro nás již téměř nesrozumitelným písmem a ve staré češtině že: "Letha: ec 1576 Tento Piwowar ge wystawen za panovaní geho milosti Urozeného Pána Pana Kristoffora z Lobkowitz".

Kamenná renesanční stavba někdejšího pivovaru se dochovala v přestavěné podobě pod hradem dodnes. Původně byla jeho budova pokryta psaníčkovým sgrafitem, asi tak jako Biebernštejnský palác nahoře na hradě. Zařízení pivovaru bylo jednoduché, podle inventáře z r.1644 tu byl kotel na vaření piva, káď stírací, káď mlatní, štoky chladící a stírací a také různé sudy, kadečky a džbery. Pivovarský kotel byl na 8 a ½ sudu po 3a ½ vědrech což je asi 1800 l. Víme ještě, že pivovarský kotel r. 1681 dosloužil a byl nahrazen novým, stejně velkým.

Pivovar byl zcela soběstačný, pšenice i ječmen pocházely od kosteckých poddaných, chmel se pěstoval v panských chmelnicích (jedna bývala u nedalekých Semtin, chmel se tehdy pěstoval na až 8m dlouhých borových bidlech, která se při sklizni vytrhávala i s odříznutým chmelovým keřem). Součástí pivovaru byla sladovna, slad se mlel ve mlýně pod hrází Bílého rybníka. Vodu poskytovala studnice přímo v pivovaře, později byla voda přiváděna samospádem dřevěným potrubím z pramenů na konci Bílého rybníka.

V 16. století vařil pivovar pšeničné pivo. V 17. století ze sladu míchaného, ječmené, čili hořké pivo začalo převažovat teprve za třicetileté války. R. 1641 si panští úřednici pochvalují, že nikde vůkol nemají tak dobrého piva. Pivo bylo kvašeno na svrchní kvasnice, bylo to tedy pivo jiného typu než je to, které pijeme dnes. Kvašení probíhalo při teplotě kolem 20 st.Celsia a nebylo potřeba náročného chlazení, ať už přírodním ledem, nebo strojního. Takové pivo se vařilo všude v Čechách až do první třetiny 19. století, poté začali pivovary přecházet na pivo podle bavorského způsobu na spodní kvasnice, v podstatě takové, jaké známe dnes. Hlavním důvodem byla lepší chuť a vyrovnanější kvalita piva vařeného novým způsobem. I kostecký pivovar se musel přizpůsobit, pokud nechtěl zaniknout.

Pivovar byl svědkem mírových časů a hospodářského rozkvětu českého království na konci 16. století. Svědčí o tom i jeho umístění bezprostředně pod hradem, kde příliš nepřispíval k jeho obranyschopnosti. V mírových časech před třicetiletou válkou vařil pivovar týdně 24 sudů po 4 vědrech, to je skoro 6 hl.(za předpokladu, že jde o česká vědra-vědro=61 l). Poté, co kraj zničila třicetiletá válka poklesl i výstav pivovaru, vařilo se jen 15 sudů po 3 a ½ vědrech za týden. V nejhorších letech války se vařilo také jen jednou za měsíc… Za třicetileté války měl pivovar několikrát na mále, v roce 1645 jej švédové chtěli vypálit.

Po skončení války začal pivovar opět prosperovat. Josef Pekař v Knize o Kosti uvádí, že r. 1738 spotřebovala nejvíce piva Sobotka , kde bylo 6 hospod, které vytočily 470 sudů, nejméně, jen 14 sudů, vytočila hospoda v Dobšicích (zde byla jen jedna hospoda ve statku čp.14).

Pivovarnictví bylo v 16. a 17. století velmi výnosným podnikáním, právo vařit pivo získala šlechta po uzavření tzv. Svatováclavské smlouvy r. 1517. Lobkovicové velmi dbali o to, aby jejich panskému pivovaru nikdo nekonkuroval. Podařilo se jim přesvědčit sobotecké měštany, aby se vzdali svého várečného práva. Po přikoupení Horního Bousova ke svému kosteckému panství zrušili zdejší pivovar. Tak zůstal pivovar na Kosti sám, na celém panství nesměl vařit pivo nikdo jiný.

Ještě před 2. světovou válkou tu vařil pivo sládek Josef Hlaváček. Po roce 1945 byl malý a zastaralý pivovar zrušen. Kostecké pivo tak už ochutnat nemůžeme. Je to škoda. Když se uživí různé zaručeně pravé „středověké“ krčmy, snad by se našli i zájemci o návštěvu opravdového historického pivovaru a ochutnávku starou technologií vařeného piva.