Libuň - Dnes poprvé využil páter František Kocman pro ranní bohoslužby v kostele sv. Martina nový obětní stůl a také ambonu. Oba liturgické díly jsou vytvořené ze světlého a příjemně červeného mramoru dovezeného z italské Verony. Pro zdejší kostel je navrhl uznávaný architekt Ludvík Kolek z Brna. Nahradily nepůvodní pískovcové vybavení. Náklady na pořízení a montáž předmětů překročily půl milionů korun.

Práce s instalací dílů se už v pátek 4. června ujala firma Kámen Ostroměř. Těžké díly mramorového obětního stolu do Libuně dopravil nákladní automobil s mechanickou rukou, což potom umožilo vyložit náklad na paletách až před dveře do chrámu. Vozidlo stálo přímo v zatáčce u kostela , a tak se na určitou dobu omezila hustá doprava na procházející silnici I/35. Když se podařilo palety dopravit do kostela, začaly se při rozbalování ochranných obalů objevovat první díly příjemného italského mramoru. "Pan architekt Kolek si byl prohlédnout náš kostel, takže použitý mramor dobře ladí s barevností okolních barokních oltářů," svěřil se otec František.

Architekt Ludvík Kolek je od mládí věřícím člověkem, byl katolickým skautem a rád ministroval. Znalost prostředí mu umožnila dobře se orientovat v sakrální architektuře. Je spoluautorem prvního nového kostela v ČSSR sv. Josefa v Senetářově roku 1969. Do dnešní doby navrhl několik nových chrámů, například v Hustopečích, Břeclavi v dalších místech. Desítky jeho interiérových návrhů se najdou po celé republice. Pro farnost pátera Kocmana citlivě navrhoval třeba mediálně proslavenou zákristii v kostele sv. Václava na Týně v Rovensku.

Po rozbalení palet se do práce pustili tři zkušení řemeslníci z Ostroměře. Zdeněk Kráčmar například vyměřoval umístění předmětů na podlahu presbytáře. Patrik Habrda se zase hlavně staral o přípravu dvousložkové lepící hmoty. Pryskřici připravil vždy těsně před lepením - třeba dílů základového sloupu obětního stolu, protože hmota rychle tuhla. Aleš Dragoun měl na starosti třeba vyrovnávání a podložení dílů před jejich lepením. Podle vodováhy podkládal těžký mramor malými dřevěnými klínky. Ovšem největším výkonem pro všechny bylo zvednutí a přesné umístění rozměrné několikametrákové desky obětního stolu na základový sloup. To byla skutečná dřina, kterou si nechali až po dobrém obědě. Amobona zase vyžadovala vyvrtat otvory pro zpevňující kovový trn. Všechno se nakonec ke spokojenosti kněze povedlo. Zdeněk Kráčmar ještě dodal, že takové zakázky mají tak dvakrát do roka.

Sv. Martin v Libuni získal opravdu velmi pěkné a moderně vyhlížející liturgické vybavení. Nový obětní či také oltářní stůl a ambona jsou moderní svým vzhledem, přesto citlivě doplňují barokní postředí libuňského kostela. Obětní stůl tvoří od středověku jedna velká kamenná deska, kde jsou zapuštěné ostatky svatých. Ambona je vyvýšené místo s pultem a slouží pro čtení Písma svatého. Z něj se pak vyvinulo lektorium a kazatelna. Ta byla nutná pro kázání v dobách, kdy byly kostely plné věřících.
(moh)