Dvůr Zájezd

S.  Svoboda - 10.8.2009

Někdy začátkem 20. století mizí dvůr Zájezd z map a paměti lidí. Dnes je místo, kde kdysi stával, zarostlé lesem. Dvůr zmizel téměř beze stopy. Jediným dochovaným pozůstatkem zdiva jsou pilíře na skalách nad Černým rybníkem.

Zájezd býval nejmenším z kosteckých panských dvorů. Většinou byl počítán za součást Jeden z krajních pilířůvelkého panského dvora v nedalekých Semtinách. Připomínal spíše selský statek (měl výměru asi 83 korců, to je přibližně 23,6 ha.) a podle historika J. Pekaře býval příslušenstvím fary při kapli sv. Anny na Kosti. Podle archeologa J. Waldhausera byl pozůstatkem zaniklé vsi. Ať tak či onak, dvůr díky své poloze sloužil jako hospodářské zázemí hradu Kosti.

Jeho podobu asi nejlépe zachycuje katastrální mapa Podkosti z r.1843. Tehdy zde stály volně kolem nádvoří dvě zděné a jedna dřevěná budova. Jediným viditelným nadzemním zbytkem dvora jsou pilíře stojící na okrajových skalách nad Zdivo štukyČerným rybníkem, pod někdejším dvorem. Mezi dvěma z nich se nachází polozasypaná, nebo možná nedokončená studna.

Při pohledu zdola, od rybníka, se pilíře zdají být vysoké a vypadá to, jako by dosahovaly až na úroveň dvora. Je to jen klam, ve skutečnosti stojí ve stráni pode dvorem. Pilíře jsou postaveny převážně z neopracovaného lomového kamene, jen ve spodní části jsou vidět obvyklé štuky. Zřejmě bylo použito levného odpadního kamene nebo materiálu z hloubení studny. Vrcholy pilířů jsou už značně rozrušené a není daleko doba, kdy se zřítí do údolí. K čemu pilíře sloužily se přesně neví. Snad nesly lávku, ze které se vytahovala voda pro dvůr ze studny pod skalami.

Studna pod pilířiPři jejich prohlídce si můžete povšimnout, že proti prostřednímu pilíři stojí vzadu, za skalní kotlinou, na okraji srázu zbytek dalšího, čtvrtého pilíře. Ten možná nesl přístupovou lávku, která by pak začínala ve svahu pod Zájezdem a vedla přes skalní průrvu na příčnou čerpací lávku. Celek tak mohl vypadat jako velké písmeno T. (J.Waldhauser má ve své rekonstrukci v knize „Český ráj očima archeologie“ vstup řešen z boku.) Tak by se podařilo ušetřit těžkou cestu s vodou do prudkého svahu. Ke dvoru by pak zbývalo vystoupat už jen několik metrů. Vytažená voda byla do dvora nejspíše nošena. Po vozové cestě tu nejsou vidět žádné stopy. Celá lávka musela být patrně zastřešena, jinak by dřevěná konstrukce dlouho nevydržela a v zimě by byla neschůdná.

Pohled na pilíře od černého rybníkaNevyřešenou otázkou zůstává, jestli nad studnou byl rumpál a nebo bylo použito nějaké jiné řešení (kladka a použití zvířecí síly). Umístění rumpálu na poměrně úzké lávce mi přijde dost nešikovné řešení.

Kdoví, kdy bylo takto složité zařízení postaveno a zda se ho vůbec podařilo uvést do provozu. Možná k tomu nikdy nedošlo. Škoda že neznáme jméno a osudy autora bezesporu technicky zajímavého, ale poněkud nepraktického řešení (i mnohem menší selské statky si dokázaly v obdobných podmínkách vybudovat studnu, nebo alespoň pořádnou cestu k vodě). Vodu potřeboval především (nejvíce v zimě) dobytek, spotřeba lidí je nepatrná. Šířka skalní rozsedliny za pilíři a okolní terén vylučují, že by zde snad mohla stávat kolna na vrtání dřevěných rour, o které píše v „ Knize o Kosti“ historik Josef Pekař. Ta musela stát někde jinde.

Zajímavé by bylo znát důvod, který vedl neznámého stavitele ke stavbě tří pilířů na okrajových skalách. Pro lávku musely přece stačit pilíře dva. Obávali se stavitelé Zdivo lomový kámenstability prostředního pilíře založeného na skalním sloupu? Nebo tu měl být vedle studny ještě výtah na nějaký materiál? Kdo ví…

Pokud si budete chtít zbytky Zájezdu prohlédnout, vydejte se pěšinou kolem skalního obydlí roklí vzhůru. V místě, kde stará cesta zatáčí vlevo odbočte vpravo nahoru pěšinou. Když vystoupíte po pár metrech nahoru, jste u cíle. První, čeho si můžete všimnout, je jasný obrys někdejší obdělávané plochy. Zájezd ležel ještě o pár metrů dál, tam co je dnes lovecký posed (stojí přímo ve zbytcích jedné z budov) a stará lípa. Nešplhejte prosím nahoru po stráni mezi skalním bytem a pilíři, poškozujete přírodu a dáváte prostor erozi.

Stará lípaVšimněte si nerovností, které zřejmě skrývají pozůstatky obou zděných budov dvora. Snad jen stará lípa pamatuje doby, kdy pod ní po celodenní práci odpočívali lidé, okolo běhala drůbež, ze stodol vonělo obilí a z chlévů se ozýval dobytek. Jinak je místo, kde po staletí kypěl život opuštěné a zarostlé lesem. Z katastrální mapy se zdá, že směrem k Dobšínu byl Zájezd obklopen ovocným sadem, teprve za ním začínala pole. Muselo to být hezké místo. Nepodařilo se mi zjistit, kdy přesně dvůr zanikl. Domnívám se, že tomu bylo někdy počátkem 20. století, snad ještě před 1. světovou válkou. Dvůr se zřejmě přestal vyplácet a pozemky bylo s modernějším nářadím a postupy možné obdělávat z nedalekých Semtin. Při stezce od Černého rybníka, kolem tzv.Barušek je vpravo na skalní stěně výklenek (asi původně se svatým obrázkem) s letopočtem 1902. Měl by smysl na cestě, která po zániku dvora v podstatě nikam nevedla?

--------------------------------------------------------------------------------------------
Tento článek byl převzat dne 24.11.2024 2:39:23 z Internetového serveru RajNet.cz
--------------------------------------------------------------------------------------------